Milý čtenáři, budu velice ráda když mi napišete kometář, kladný nebo záporný !!!
!!! Díky vám pak mohu zlepšovat svou knihu !!!
Přeji příjemné čtení
Oddělovač stránka

1.Legenda Zlomeného meče

31. července 2010 v 20:04 | Ivetka
Má první kapitola mé dlouhé knihy. Žánr: Fantasy
Děj - dva trpaslíci převážejí velmi důležitý náklad, o který ho bude chtít připravit neznámý muž. Pokud budete chítí vědět, jak to dopadne, tak si přečtěte tento delší příběh.


1. Legenda Zlomeného mece

Za svítání jednoho klidného zimního dne před dávnou dobou jeli dva trpaslíci na voze, který táhli dva černí koně. Cesta byla úzká, ale pro vůz ideální. V okolí bylo jen pár stromů, které vyčnívaly vysoko do průzračného nebe. Slunce zářilo nad trpaslíkovými zády, takže nejspíše bylo dopoledne.
Trpaslíci byli bohatě oděni. Každý z nich byl oblečen do kovového brnění, přes které by někdo těžko zapíchl šíp či dýku. Meč by se sice prorazil brněním, ale neprorazil by se pod kůži. Trpaslíci si byli hodně podobní, ale jeden z nich měl černý plnovous kdežto ten druhý měl stříbřitý plnovous. Každý trpaslík měl na svém brnění vyryté jméno a nějaký znak, jehož význam byl těžko rozluštitelný, což znamenalo, že tento znak rozluští jen trpaslíci. Trpaslík, jenž svíral opratě od koní, měl na svém brnění vyryté zlatým písmem Wisegar. A druhý trpaslík, který pochrupoval ve vozu nesl na svém brnění se zlatým vyrytím Warrior. Tyto slova, jsou jména dotyčných trpaslíků a pod jejichž jménem se nachází znak. Znak připomíná velikostí lidské dlaně. Do tvrdé oceli byly vyryty dva zlaté meče, které jsou zkřížené. Okolo zlatých mečů září tři velké čtyřcípé hvězdy. Trpaslíci svírali své meče, i když na pohled by se zdálo, že jsou stejné, ale když se kouknete blíže, tak uvidíte, že ve skutečnosti mají ve své čepeli různě zbarvené diamanty. Každý trpaslík vlastní meč, který je od ostatních k nerozeznání až na diamanty, které zdobí čepel. Meč je půl metru dlouhý a velmi lehký, aby s ním trpaslíci mohli hbitě zacházet.
,, Já už mám hlad. Tři dny bez jídla a vodu piju jen z říčky. Zajedem si do města pro něco k snědku Wisegare.'' koukne na svého přítele se zoufalým výrazem ve tváři. ,, No, tak dobře, ale pak hned budem pokračovat v cestě. '' Trpaslík čekal na odpověď, která se mu hned dostala. ,, Jasně, jen něco nakoupíme a pak hned budem pokračovat. '' řekl Warrior a začal se radovat.
Nejdříve zpíval trpasličí
písničku, ale pak se brzo trpaslíci unavili. Cesta byla velmi klidná, a tak si trpaslíci dopřáli chvíli klidu a usnuli.
Trpaslíky vzbudilo hlasití zařechtání koní, kteří stáli na místě a odfrkovali si. ,, Kdo jste a co chcete? '' začal Wisegar a nespustil oči od neznámého muže. Muž seskočil z koně a řekl: ,, Dobrý den, páni trpaslíci. Pokud mi dáte dobrovolně váš náklad, slibuji, že vaše životy ušetřím. '' řekl neznámý muž přívětivým hlasem a uhrančivým pohledem zíral na oba trpaslíky.
,, Ten se mi, ale vůbec nelíbí. '' postěžoval si Warrior Wisegarovi, který hned odvětil k neznámýmu muži: ,, Jak se jmenuješ a kdo vůbec jsi, že nás žádáš, abychom ti dali to, co máme ve vozu. ''
Neznámý muž si je neustále prohlížel, a pak dodal: ,, Mé jméno není podstatné ani to proč jsem přišel. Chci jen to, oť jsem vás žádal. '' Jen co to dořekl pomalu se plížil k trpaslíkům.
,, Co budeme dělat? Myslíš, že je silnější než my dva? '' řekl Warrior a neustále sledoval neznámého muže. Wisegar na muže dlouho hleděl, než přikývl a pokračoval: ,, To opravdu nevím Warriore, ale nesmíme ho podceňovat. Nech mě mluvit, a když tak buď připravený.
Pak se Wisegar obrátil k muži a odvětil: ,, Nevím, co hledáte pane, ale my jen jedem do nejbližšího města, abychom mohli nakoupit zásoby. Klidně se přesvěčte, že tu nic nemáme. ''
Muž pohlédl na trpaslíky a podezíravě si je prohlédl. Pak tiše řekl: ,, Jestli mi lžete, tak za to draze zaplatíte. '' Neznámý muž prozkoumával vůz, jestli nenajde to, co chce.
Warrior se naklonil hlavu k Wisegarovi a zašeptal, že to sotva slyšel Wisegar: ,, Jaký je tvůj plán? ''
,, Zatím žádný, ale jsou dvě varianty. Ta první: Ten muž něco hledá, ale v našem voze nic nenajde.'' ukáže z pod brnění Gold-seed a rychle ho zasune zpět do brnění. ,, No, a pokud opravdu uvěří, že mi nic nemáme, tak odejde.'' Warrior hleděl tam, kde ještě před chvílí spatřil Gold-seed a pak řekl: ,, Jak a proč jsi ho přesunul a kdy?
,, To je teď jedno, hlavní je, že je v bezpečí. Prostě jsem měl zlé tušení, že nás něco takového přistihne. ''
,, A ta druhá varianta je jaká? '' pohlédl Warrior na trpaslíka.
,, Ta druhá varianta, no nad tím jsem moc nepřemýšlel, ale jestli nám na to neskočí, tak budem muset bojovat. A hlavně Zlaté jádro opatruj, má kouzelnou moc ''
Když Wisegar dořekl poslední slovo, tak se vedle něho objevil muž. Tentokrát byl u trpaslíků velmi blízko. Trpaslíci cítili jeho chladný dech, ze kterého šel strach.
,, Kde máte to jádro ? Kam jste ho schovaly? Jestli mi ho nevydáte teď, tak umřete ukrutnou bolestí, ale jestli mi ho vydáte, tak vám říkám, že vaše smrt bude velmi rychlá. '' řekl rozhořčeně muž.
,, Můžeme se domluvit o samotě? '' řekl klidným tónem v hlase Wisegar. ,, Jistě '' odpověděl ignorujícím výrazem ve tváři a otočil se k nim zády.
          ,, Mám plán '' vykřikl potichu Wisegar a hleděl Warriorovi do očí. ,, Musíme rychle utéct, takže mě poslouchej. Musíš běžet do Safefordu, tam se on nedostane a vyhledáš Wily a ukážeš jí Gold-seed. Ona už bude vědět, co dál. Uděláš to?
Warrior na něj koukal vytřeštěnýma očima. Wisegar sáhl na Warriorovy ramena a očima si ho přejížděl. Do rukou mu nenápadně vložil Gold-seed, že si toho ani neznámý muž nevšiml.
,, Dobře ho opatruj. To jádro se nesmí dostat do cizích rukou jinak by to nedopadlo dobře. Teď máš ty naší budoucnost v rukou, tak se o ní starej! ''řekl Wisegar a zavřel Warriorovi dlaně k sobě.
,, Dobře, ale co ty? '' pohlédl na Wisegara upřeným pohledem. ,, Já se ho budu snažit zdržet, abys měl, co nejvíce času na útěk. Musíš to udělat pro záchranu Gold-seed. '' řekl Wisegar.
,, A jak víš, že nepůjde po mě ? '' zeptal se Warrior. ,, Vím to, protože spoléhá, že ho budu mít já, promiň že to řeknu, ale jsem moudřejší než ty a tak spoléhá na to, že ho budu střežit já, a když utečeš bude si myslet že jsi zbabělec, a že se ho bojíš. '' řekl s vážným výrazem ve tváři.
,, Ale já nejsem zbabělec, klidně se s ním utkám ''zaprotestoval Warrior a dotkl se rukojeti svého meče.
,, Já vím, že nejsi zbabělec, a proto ti dávám Zlaté jádro, protože jen ty ho můžeš ochránit před cizími lidmi, kteří ho chtějí získat. Takže mě poslouchej. '' řekl přísným tónem Wisegar. ,, Poslouchám '' řekl Warrior.
,, Až ti dám signál, tak poběžíš, co ti jen nohy budou stačit. Rozumíš? '' řekl Wisegar a pohlédl na Warriora.
,, Jo, ale jaký signál mi dáš. '' řekl Warrior smutným tónem v hlase.
Wisegar popřemýšlel a pak dodal: ,, Dám si ruce za záda. ''
,, Jasně '' povzdechl si Warrior.
,, Super, tak jdeme, ale počkej, ještě ti dám svoje vzpomínky. '' řekl Wisegar a dotkl se Warriorovi mysli dlaněmi. Proud myšlenek, které Wisegar měl uschované v mysli předal Warriorovi.
,, Už je to '' zasmál se Wisegar.
,, Proč jsi to udělal? '' zeptal se Warrior s nechápavým výrazem ve tváři.
,, Musíš přeci vědět, jak je to s jádrem a co nás čeká pokud se dostane do cizích rukou. '' řekl Wisegar.

        Trpaslíci šli za neznámým mužem, ale muž se rychlým pohybem otočil k trpaslíkům, což mu shodilo kápi, která mu skrývala tvář a plandala mu po ramenou. Než si toho muž uvědomil, tak trpaslíci spatřili jeho tvář. Tvář měl bledou až bílou jako křídu skoro až zelenou, která připomínala plíseň a po celé tváři měl mnoho jizev. Místo očí měl jen dvě hluboké černé díry a uvnitř červené čočky. Tam, kde měl být nos, byla jen díra a ústa byla divně tvarovaná, jako kdyby to byl přízrak a ústa měl jako vzduch. Když se k nim přiblížil, tak trpaslíci zahlédli v puse několik malých špičatých zubů a jazyk mu vystřeloval jako had, který měl na konci
rozdvojený. Hrozný až děsivý pohled na toho člověka, tedy pokud to bylo lidské stvoření, což se nedalo očekávat.
          Wisegar si strčil ruce za záda a Warrior se rozeběhl a běžel směrem k Safefordu, zatím co Wisegar stál sám čelem nebezpečnému muži. Trpaslík si ho důkladně prohlížel i jeho nepřítel prozkoumával jeho, ale i okolí.Teprve teď Wisegar spatřil to, co bylo těžko z dáli poznat. Obluda, která stála před ním neměla nohy a proplouvala velmi rychle, jakoby byla přízrak.
          Trpaslík i neznámý stvoření přemýšleli, co udělají, ale neustále usilovali, aby propluli do nepřítelovi mysli, aby mohli spatřit, co má v plánu jeho nepřítel, ale žádnému se to nepodařilo, jelikož mají tvrdou mysl a dokáží ji ubránit před cizími myšlenkami, což bylo pro ně v tomto momentu velmi komplikované, protože jestli se někdo z nich nedostane do druhé mysli, pak následuje souboj. Těmito pravidly jsou vázani všichni, kteří mají moc nahlížet do myšlenek toho druhého. Tyto pravidla ustanovila Stará magie.
          Když jejich poslední pokusy dopadly stejně beznadějně jako ty předchozí, tak se trpaslík uchopil meče ve stejnou vteřinu jako muž a to už oba stáli v přikrčeném postoji a neustále se pohybovali, aby neztratili toho druhého z dohledu.
          Trpaslíkovi se v hlavě přemítala spousta myšlenek, ve kterých nenalézal odpovědi. Kdo to vlastně je a proč chce Gold-seed? Co ještě dokáže, když umí bránit svou mysl a naopak napadnout? Co vlastně všechno ještě umí?
          Takové otázky tísnili trpaslíkovu mysl. Tentokrát si trpaslík nevěděl rady. Několik minut kolem sebe kroužili, když znenadání muž vystřelil mečem přímo do trpaslíkovi hrudi, ale nebýt trpaslíkova rychlého výpadu, nejspíše by byla zem zaplavena červenou tekutinou. Poté už jen rány přibývali. Trpaslík byl velmi dobrý v boji, ale neznámý muž se mu vyrovnával. Trpaslík se dokázal jen bránit, jelikož neznámý muž mu uštědřoval několik tvrdých ran, tak rychle, že trpaslík sotva stačil rány odrážet.
          Trpaslík utržil mnoho sečných ran z nich jedna byla hluboká. Rána se tyčila od lícní kosti až po prsa. Trpaslíkovo brnění bylo nepoškozeno, ale muž sjel po boku, kde trpaslíkovo tělo nebylo kryto. Neznámý muž se napřáhl a vší silou udeřil Wisegara, který jen napřáhl meč, aby mu muž nesejmul hlavu. Wisegar nevydržel nápor a vyčerpaností poklekl na kolena. Neznámý muž pohlédl na trpaslíka s úšklebkem a meč si přehodil přes ramena. Když došel k trpaslíkovi, že byl od něj jen půl stopy, tak na něj pohlédl s opovrženým pohledem ve tváři a křikl: ,, Teď mi dej Gold-seed nebo budeš navždy mým otrokem. ''
          Trpaslík na něj pohlédl a s lehkým úšklebkem řekl: ,, Já Gold-seed nemám ty hlupáčku. To jsi hlupák co, když si tu semnou ztrácel čas. ''
,, Cože, ty lžeš. Myslíš si, že ti na to skočím, takový hlupák opravdu nejsem. '' řekl a přiblížil se k Wisegarovi.
Muž prohlédl Wisegara, ale Zlaté jádro nikde nenašel. ,, Kde je? Kam jsi ho dal? '' zařval muž až se okolní stromy třásly.
,, Myslíš si, že ti to řeknu, nikdy ti to neřeknu, radši bych si vzal život než, abych to řekl takové stvůře jako jsi ty. '' řekl Wisegar hrdým tónem v hlase.
Stvůra křičela a mlátila do všeho, co ji padlo do ruky. V tom momentu Wisegar využil chvilky, kdy se muž vztekal a řval a zabodl mu svůj meč do prsou. Když však chtěl meč vytáhnout, něco mu bránilo ho vytáhnout zpět. Muž řval bolestí, kterou mu způsobil Wisegar.
Wisegar to už nemohl vydržet. Sebral všechny síly, které měl uvnitř v těle a vytáhl meč z jeho prsou. Když meč vytáhl z jeho hrudi, tak neudržel rovnováhu a svalil se na zem. V ruce držel svůj meč, který byl zlomený. Druhá půlka jeho meče zůstala u muže v hrudi. Trpaslík si prohlížel svůj meč, ale nenašel tam ani jedinou kapku krve.
Jak to, že tam není otisk krve, to není možné. Měl jsem pravdu je to stvůra, která je zahlcena zlem a chce Gold-seed. Ale do takových rukou Zlaté jádro nepatří.
          Neznámý muž přestal řvát a podíval se na meč, který měl zapíchnutý na prsou, pak jeho pohled spadl na Wisegara. Chvíli si ho prohlížel, ale pak na něj sáhl a vykřikl: ,, Utho carry. ''
      Po trpaslíkovi a neznámému muži nebylo vidu ani slechu. Zmizeli na místě, kde před tím stáli a místo nich zbyl jen hustý černý dým, který zanedlouho zmizel.

         Warrior vše pozoroval v dáli, a když spatřil, jak jeho přítel zmizel už neměl chuť k životu. Warrior běžel k místu, kde zmizel Wisegar a našel tam Wisegarův meč. Když spatřil, že Wisegarův meč je přelomený vejpůl, tak se usmál a sešel z cesty a šel hluboko do lesa. Pak se zastavil a vykřikl: ,, Convert
thu. ''
          Jen, co to Warrior vykřikl, objevila se před ním skrýš v podobě vysokého stromu a okolí se proměnilo ve stejné stromy jako Warriorův strom, takže byli všechny stromy k nerozeznání. Když okolí bylo vytvořeno, tak se před Warriore objevily stovky malých zvířátek, které byli velmi porozuhodné. Když si Warrior vytvořil svůj svět vstoupil do svého
stromu.
          Když se Warrior vynořil uvnitř stromu, tak znova vykřikl: ,, Convert
thu. ''
Uvnitř stromu se objevilo vše, co potřebuje trpaslík k životu.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zake Zake | Web | 8. srpna 2010 v 14:15 | Reagovat

:D  pěkné.. hrooozně moc se mi to líbí. Máš zajmavý styl psaní. Taky hezky popsané do detailů..pokračuj :D

2 onlinekniha onlinekniha | E-mail | Web | 8. srpna 2010 v 14:28 | Reagovat

Moc ti děkuji, ráda bych slyšela i kritiku,abych věděla co mám zlepšit ale jsem moc vděčná :-)

3 Sasanka Sasanka | Web | 8. srpna 2010 v 15:05 | Reagovat

Chceš slyšet kritiku, abys věděla, co zlepšit? Tak to jsi nemohla narazit na lepšího člověka :D připrav se, mám v plánu tuhle kapitolu rozebrat do posledního písmenka. Asi to bude hodně dlouhý komentář :D

Meč by se sice prorazil brněním, ale neprorazil by se pod kůži. - ať si tu větu čtu kolikrát chci, pořád mi příjde divná. Zní to, jako kdyby se nějaký meč zvednul ze země a letěl SE prorážet brnění. Spíš: meč by prorazil brnění, ale neprorazil by kůži :)

Tyto slova, jsou jména dotyčných trpaslíků a pod jejichž jménem se nachází znak. - TATO slova. A to slovo jejichž tam vůbec nesedí. Nevím, jak to vysvětlit, ale ta věta vůbec nedává smysl. Je prostě nějaká divná :)

,, Já už mám hlad. Tři dny bez jídla a vodu piju jen z říčky. Zajedem si do města pro něco k snědku Wisegare.'' - 3patně píšeš uvozovky. Za prvé - vím, že když píšeš v blogu, nejdou udělat uvozovku dole, vždycky se udělají nahoře. Nevím, jak to máš v počítači v texťáku, u některých to taky nejde. Tak to nehroť a místo dvou čárek je raději piš oboje nahoře. Není to vyloženě špatně, když jsou nahoře. Ty uvozovky na konci, to taky nejsou u vozovky, co?? Ty by se měly psát tak, že zmáčkneš Shift a ů. Aspoň podle mé klávesnice. A navíc se mezi přímou řeč a uvozovky nedává mezera. Takže: "nepíšeš mezeru" a napíšeš ji až ZA přímou řeč :D Plus ještě - oslovení se odděluje čárkami. Ahoj, Petře, jak se máš? A když ukončuješ přímou řeč tečkou, jako v tomhle případě, pokračuješ potom velkým písmenem. Pokud chceš pokračoval malým písmenem (jako to máš tady) musím ukončit přímou řeč čárkou.

,, Ten se mi, ale vůbec nelíbí. '' postěžoval si Warrior Wisegarovi - před ale se tady nepíše čárka. Zkus si to říct nahlas. Klesáš tam hlasem? Neklesáš, říkaš to v kuse. Teď si to zkus přečíst tak, že tam tu čárku hodně zdůrazníš a hodně klesneš hlasem. Zní to divně, že? Tak se dá většinou docela dobře poznat, kde má čárka být a kde ne.

,, Kde máte to jádro ? Kam jste ho schovaly? - Skutečně? SchovalY? Doufám, že je to jenom nějaký překlep nebo omyl. Mě se taky stává, že ačkoliv VÍM, že se hlemýžď píše s ypsilon, někdy ho napíšu s měkkým i. Je to jenom omyl...

Wisegar sáhl na Warriorovy ramena a očima si ho přejížděl. - Možná by bylo lepší slovo prohlížel ;-)

Trpaslík i neznámý stvoření přemýšleli, co udělají, ale neustále usilovali, aby propluli do nepřítelovi mysli, aby mohli spatřit, co má v plánu jeho nepřítel, ale žádnému se to nepodařilo, jelikož mají tvrdou mysl a dokáží ji ubránit před cizími myšlenkami, což bylo pro ně v tomto momentu velmi komplikované, protože jestli se někdo z nich nedostane do druhé mysli, pak následuje souboj. - tohle souvětí přímo žadoní na kolenou, aby  ho někdo rozdělil na kratší věty. Klidně by z toho šla udělat tři souvětí a pořád by to byly sakra dlouhý věty :)

Poté už jen rány přibývali - Přibývaly

4 Sasanka Sasanka | Web | 8. srpna 2010 v 15:10 | Reagovat

Jen abys mě nepochopila špatně. Ten komentář neznamená, že píšeš špatně. Myslím si, že píšeš dobře. Když to o někom řeknu já, znamená to, že jeho psaní má smysl.
Je to hodně podobné jako Eragon. A není to ani trochu můj šálek kafe. Eragona jsem dočetla vlastně jenom proto, že mě stál skoro nekřesťanský peníze a bylo mi líto je nechat jen tak ve vzduchu. Ta knížka mě fakt vůbec nebavila. Máme i další dva díly, ale neodhodlala jsem se k tomu, abych je přečetla. Naopak brácha hltá stránky po stovkách.
Nidky jsem neměla ráda tenhle druh fantasy, takže opravdu nemám moc co pochválit.
Ale znova opakuju - není to kvůli tomu, že by to bylo špatné. Není to špatné.
Jen nebudu chválit něco, co se mi nelíbí, co mě nebaví, co není můj styl.
Je to, jako kdybys chtěla po metalistovi, aby pochválil hiphopovou písničku. Ta písnička může být sebelepší, ale metalista ji rozhodně nepochválí. Chápeš mě, viď???
Každopádně piš dál, protože tím, že tě jedna kritika nepotěši, se nesmíš nechat zastavit. Piš piš piš a zlepšuj se, získávej zkušenosti a neboj se toho.

5 onlinekniha onlinekniha | E-mail | Web | 8. srpna 2010 v 15:28 | Reagovat

Jsem moc ráda, vidím, že jsi mi našla hodně chyb a pokusím se je opravit, moc ti děkuju, že jsi si našla čas a napsala jsi mi je tu, díky :-)  :-)

6 Dimmu Dimmu | Web | 8. srpna 2010 v 18:31 | Reagovat

No, je to dobrá myšlenka, ale nevyhneš se kritice.
Ani nevím, kolikrát tam bylo použito slovo trpaslík. 100x? Zkus ho nahrazovat... společník, přítel; dobrodruzi, cestovatelé...
Všimla jsem si, že jsi tam někde omylem místo "oč" napsala "oť".
I když mám opravdu mocnou fantasii, tak rána se nemůže tyčit. :-D
Někde tam máš u trpaslíků ve slovese hrubě tvrdé "y".
Maličko mi vázne dramatičnost interpunkce. Obzvlášť u toho konce.
Doufám, že jsem tě tím nezasmušila :-) někteří holt špatně snášejí kritiku. Ale nejsi první, komu něco opravuji :-D Hodně štěstí s dalším psaním :-)

7 onlinekniha onlinekniha | E-mail | Web | 8. srpna 2010 v 18:57 | Reagovat

[6]:
Já jsem ráda za kritiku, a díky ní pak mohu zlepšit to, co je mou slabší stránkou, moc ti děkuji ! :-)

8 Alatariel Alatariel | Web | 9. srpna 2010 v 9:04 | Reagovat

pěkný příběh, už se těším na další díl, jenom mi to přišlo takové dlouhé, možná jsi se moc rozepisovala, málo akce ale to je jen můj názor, mám radši akčnější příběhy bez dlouhého popisování, přesto je příběh skělý a dobře čtivý ;-) jen tka dál :-D

9 onlinekniha onlinekniha | E-mail | Web | 10. srpna 2010 v 13:23 | Reagovat

[8]:
Děkuji, pokusím se to zlepšit :-)  :-)  :-)

10 Berenika Berenika | E-mail | Web | 12. srpna 2010 v 11:32 | Reagovat

Mě nejvíc zarazila věta: Každý trpaslík měl na svém brnění vyryté jméno a nějaký znak, jehož význam byl těžko rozluštitelný, což znamenalo, že tento znak rozluští jen trpaslíci.
Takže měl na svém brnění zank. Ten byl těžko rozluštitelný, TAKŽE ho rozluštily jen trpaslíci, připadá mi to trochu zvláštně zformulované a opravdu hodněkrát tam opakuješ slovo trpaslík. Nicméně pointu to má a celkově se mi to líbí,  jen máš výborně daný prostor detailům, které bych jinak popsala, protože se ti opakují slova. Trochu pravopisných chyb ohledně uvozovek, ale ty já bych měla taky kdybych neměla svoji korektorku XD ( Díky bohu za ni) Jinka se mi to líbí, takže se rozhodně přečtu i další část.

11 onlinekniha onlinekniha | 12. srpna 2010 v 14:41 | Reagovat

Děkuji za tvůj názor, jsem ráda, že jsi se začetla do tak dlouhé kapitoly, někoho to může odradit, ale ty jsi ji přečetla, děkuji.
Určitě zlepším opakování slov, to mi asi nejvíce dělá problém. :-)

12 lucrecia lucrecia | Web | 21. srpna 2010 v 23:57 | Reagovat

Hodně mi to připomíná Eragona, který mě teda neuchvátil, ale musím uznat, že určitě máš dobrý nápad. Kapitola se mi líbila i tvůj styl psaní. Jen některy věty moc nedávali smysl, některy byly moc dlouhé, lepší by bylo je rozdělit na více vět aby se v tom čtenáš vyznal. A hodně se ti tam opakují některá slova jako například trpaslík a ke konci když

13 Marvel Marvel | 6. prosince 2010 v 21:38 | Reagovat

"Meč by se sice prorazil brněním, ale neprorazil by se pod kůži."

- To je taková ta věta, která týden po napsání připadá většinou divná i samotnému autorovi.

  xD Já se vždycky zděsím, když něco napíšu a po měsíci.. Jejda, to jsem napsala já? :DD

  Ale jinak moc pěkné.. ;)

....Stromy vyčnívaly do nebe..

14 Terka Terka | Web | 30. prosince 2011 v 10:49 | Reagovat

Hezky styl psaní, jak tak dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama