Milý čtenáři, budu velice ráda když mi napišete kometář, kladný nebo záporný !!!
!!! Díky vám pak mohu zlepšovat svou knihu !!!
Přeji příjemné čtení
Oddělovač stránka

6.Trpaslík a Jane - I.Část

27. října 2010 v 9:00 | Ivetka |  6.Trpaslík a Jane
Tato kapitola bude také rozdělena do více částí. Žánr:Fantasy;Děj:V této části se Arron potká s divnými tvory, který ho poraní, pokud chcete vědět, jestli se z toho Arron dostanete, čtěte dál.


6.Trpaslík a Jane

      Arron běžel strništěm, ale jelikož byla tma, tak nevěděl kudy přišel, a tak spoléhal, že běží správným směrem. Neustále běžel strništěm, které ho bodalo do tváře a holých rukou. Arron zvýšil svůj výkon a běhal rychleji s představou, že se chce, co nejdříve dostat z toho místa. Stále se nemohl dostat ze strniště, které ale najednou začínalo řídnout. Arronovi se ulevilo, že vylezl z nekonečného strniště, ale děsilo ho, na jakém místě se vyskytl.
      Místo bylo velmi temné a stromy, které se tu vyskytovaly byly daleko od sebe, což působilo děsivým dojmem. Půda kolem byla jako hedvábí prášku. Příjemně se po ní chodilo.
      Arron si řekl, že určitě nenajde cestu, a tak se vydal porozhlédnout po okolí. Arron postupoval pomalým krokem vpřed a dával si pozor na každý svůj krok. Na každé straně bylo několik vysokých stromů, které sahaly až na míle daleko. Někdy se Arronovi zdálo, jakoby se stromy pohybovaly s ním, ale byla to jen jeho iluze.   Představa, že by kolem sebe měl spoustu chodících stromů se mu nezamlouvala.

    Arron stále šel, ale okolí kolem něho se neměnilo a vypadalo to, že chodí dokola. Arrona už nebavilo stále chodit po samé pevnině, a tak se posadil k velkému stromu.
     
Velký strom mu připomínal povědomou osobu, kterou si nemohl vybavit. Strom měl krásně rozvětvené větve, přímo uprostřed kmenu a kmen byl rozdvojený tak, že to připomínalo části noh. Koruna stromu nebyla rozpoznat, jelikož byla vysoko,kam Arronovo oko nedohlédlo.
      Arron přemýšlel, jak se dostane domů, ale nemohl vymyslet kloudný nápad, a tak se vydal cestou zpět vyhledat strniště. Cesta byla klidná, ale slyšel za svými zády divně kňučení.
      A tak sebou cukl a opatrně se otočil. Poté spatřil velkého, černého a chlupatého psa s velkými červenými oči. Vypadal jako přerostlý pes, jen tento tvor měl místo tlap kopyta, což by vyděsilo každého, ale zvíře, které stálo na osamoceném místě kňučelo a působilo smutným dojmem.
      Arron se rozhodl,že se ke zvířeti přiblíží. Postoupil o krok vpřed ke zvířeti a napřáhl ruku, aby se ho mohl dotknout. Tvor najednou vycenil své obrovské špičaté zuby a Arron rychle sejmul ruku zpátky k tělu a vyčkával na reakci zvířete.
      Tvor se neuklidnil a neustále měl vyceněné zuby a naježenou hustou srst.Arron ucítil podivný zápach od tvorovy pusy, ze které vycházelo skučení, které znělo, když zaštěká pes s buvolem. Tvor vydával divné zvuky,které Arron těžce rozpoznal , ale nejvíce se osvojil ,,psomutant''.
      Arron nevěděl, co má dělat, jestli utéct nebo raději zůstat na místě, a tak pomalu couval dozadu a nespustil z psamutanta oči. Psomutant stále rozzuřeně vyceňoval zuby a pomalu se blížil k Arronovi. Arron stále couval a čekal na útok od psomutanta. Tvor se stále blížil, ale Arron už neměl kam couvnout, tak narazil do stromu. Věděl, že nesmí dělat ukvapené pohyby, aby tvora ještě více nevystrašil, takže neměl na vybranou. Nemohl se hnout ani na krok a psomutant od něj pět stop. Arron v beznaději prohledal kapsy v naději, že něco najde. A přece v pravé kapse měl prak, sice nevěděl, jak se tam ocitl, ale jedno věděl, že se bude bránit. Přemýšlel a honilo se mu spousta myšlenek v mysli.
Když ho udeřím, tak bude více agresivní, a kam pak uteču. Pak Arron zahlédl strom na který lehko vylezl. Super takže se musím trefit do oka, to by ho určitě na chvíli zdrželo a pak musím rychle vylézt na ten strom.
      Arron už byl jen dvě stopy od tvora, který nepřestal cenit zuby. Arron napřáhl prak a jedním pokusem trefil tvora do pravého oka z jeho strany. Tvor začal skučet a máchat kopyty a hlavou.
Arron v tom momentu vyběhl, ale tvor se mu zakousl do nohy ,v tom okamžiku se mu vytrhne ze sevření a běží ke stromu.Tvor běžel za ním,ale špatně viděl na cestu, a tak
měl Arron trochu času navíc, ale zdržovalo ho krvácivé zranění od tvora. Špatně se mu lezlo na strom, ale s velkým úsilím
se vyšplhal nahoru. Tvor našel Arronův pach a zuřivě vydával zvuky,které byly těžko rozpoznatelné.
      Arron pohlídl na svou ránu a byl to velmi hrozivý pohled. Na levé noze se objevily tři hluboké a zarudlé od zubů toho hrozného tvora. Noha mu začala otékat, takže si musel sundat botu. Rána vyčnívala těsně nad kotníkem a otékala od kotníku dolů.
Sakra, teď tu budu tvrdnout na věky, dokud někdo tudy neprojde. Tvor stále vydával zvuky a Arronovi to lezlo na nervy.
,, Musíš pořád vít ? '' řekl nahlas Arron.
Arron napřáhl prak a trefil tvoru do druhého oka. Tvor zanaříkal a z koutů mu ztékaly pramínky krve.

,,Doufám, že vykrvácíš! '' řekl si Arron
Tvor už se neudržel na všech čtyřech a svalil se na zem. Po chvíli se ani nehnul.

    Arron seděl na stromě a nohu už skoro necítil. Zanedlouho propadl únavě a usnul zkroucený na stromě. Po necelých deseti minutách Arrona vzbudily ty samé výkřiky jako vydávalo to zvíře, které zabil, jen výkřiky,které slyšel byly o mnoho hlasitější a když se Arron rozhlédl po okolí spatřil minimálně padesát psomutantů.

Arron jen pozoroval hromadu psomutantů. Pokoušel se vylézt výš na strom, ale beznadějně. Vylezl jen půl stopy výš a dál se už nedostal, neboť jeho noha mu byla přítěží. Na štěstí byl vysoko od těch tvorů, takže i kdyby se pokusili vyskočit, tak by až na něj nedoskočili. Jeho jediná šance byla odvaha a prak, který neustále držel v ruce. Arron napřímil prak a zamířil do psomutantů. Kamínek trefil jednoho z psomutantů do oka. Psomutant zavyl bolestí a ostatní psomutanti rozevřeli své velké čelisti a začali řvát.
      Arron opět trefil několik psomutantů, ale i tak jich stále přibývalo a už si nevěděl rady, protože jeho síla ho opouštěla.
      Kde si v dálce uslyšel hromový hlas, který se rozptýlil po celé mýtině. Arron jen zpozoroval hlas, ale osobu nespatřil. Najednou všichni psomutanti ztichli a hrdě běželi za osobou, která na ně promluvila.
,,Kam jdete, to se mě bojíte.''řekl vysíleně Arron.
Arron sledoval, jak psomutanti opouštějí les, ale to bylo vše, co stačil spatřit, protože se mu před očima zamlželo a omdlel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama